Taštička, peněženka velká

Modrotisk

Strážnice

Strážnická modrotisková dílna byla založena v roce 1906 Cyrilem Jochem a navázala na místní modrotiskařskou tradici. Řemeslo se v rodině předává z generace na generaci, na jeho uchování se podílejí i další pracovníci z okolí Strážnice. V současnosti se výrobě modrotisku věnuje František Joch ml., který po většinu svého života pracoval pod vedením Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), které původní produkci strážnického modrotisku obohatilo o rozměr nadregionální, reagující na dobové módní trendy. V roce 2004 byl František za své umění oceněn titulem Nositel tradice lidových řemesel. Jan Mička se řemeslu vyučil v době působení ÚLUV a dnes je páteří modrotiskové výroby. Nejmladší generaci zastupuje Gabriela Bartošková, která se nachází v dlouhotrvajícím procesu zasvěcování do tajů a záludností modrotiskové výroby. Produkci strážnické dílny charakterizuje různorodost. Zhotovuje metráž pro tradiční i stylizované kroje českých a zahraničních regionů, ale také moderní užitné i dekorativní zboží (např. ubrusy, kalendáře, kravaty, tašky, přáníčka). Věnuje se rovněž práci zakázkové, kterou vyhledávají jak profesionální oděvní návrháři a výtvarníci, tak zájmové skupiny, školy i tvořiví jedinci z řad široké veřejnosti. Originalita této textilie spočívá ve vzorování, které je dáno historickým vývojem tkaniny, a v charakteristickém odstínu modré barvy. V roce 2018 se modrotisk zapsal do seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO, kterou podali zástupci států střední Evropy.

Jak poznat pravý modrotisk?

Se stoupajícím zájmem o modrotisk v posledních letech roste i produkce lacinějšího zboží á la modrotisk. Nejčastěji se jedná o látky vzhledově jen těžko odlišitelné od skutečného modrotisku, vyrobené však jinými technologiemi, například pozitivním strojním tiskem, pozitivním sítotiskem či digitálním tiskem. Tyto textilie jsou pak nesprávně označovány za modrotisk, přestože se o pravý modrotisk nejedná. Tím dochází k poškozování náročné práce tradičních modrotiskařů a klamání neznalých zákazníků.

Proto bychom vám chtěli poskytnout několik rad, které vám pomohou rozlišit skutečný modrotisk od jeho imitací.

1. Jedná se o látku s převahou vláken přírodního původu (bavlna, len, hedvábí)

2. Látka je tištěna ručně negativním způsobem

• na látce jsou patrné otisky onzeců, hřebíčků v rozích formy navádějících tiskaře, kam příště formu přiložit

• látka je z druhé strany indigově modrá s nepravidelnými světlými skvrnami zapříčiněnými prosáknutím krycí hmoty s lícové strany

3. Látka je ručně barvena v indigové lázni, tzv. kypě

• jedná se o barvivo oxidační, to znamená, že k zabarvení látky dojde až působením vzduchu, pokud se však v průběhu barvení k sobě slepí rubové strany, vzduch se k látce dostatečně nedostane a na těchto místech získá modrá světlejší odstín

• indigová lázeň se stále obnovuje doplňováním jednotlivých přísad, jejich aktuální poměr i celková koncentrace barvicího roztoku ovlivňuje odstín sytě modré indigové barvy. Proto například kus látky barvený jeden den může mít jiný odstín než modrotisk barvený o týden později.

Zdroj:Strážnický modrotisk

VIDEO:

https://itvs24.cz/poztracena-remesla/straznicky-modrotisk-jochovi