Hartlová Zuzana

Hartlová Zuzana

Tupeská majolika
Tupesy

Nositelka tradice lidových řemesel, držitelka Ceny Vladimíra Boučka

Paní Zuzana Hartlová se keramikou se zabývá již od dětství díky tradici své rodiny, jež je s keramikou velmi těšně spjata. Praděd Zuzany Hartlové – pan Jaroslav Úředníček založil v Tupesích v roce 1914 keramickou dílnu, která proslula výrobou majoliky s motivem červené růže – tzv. tupeské majoliky.

Zuzana Hartlová se vyučila v keramické dílně v Tupesích - obor umělecký keramik. Po absolvování Střední umělecko průmyslové školy v keramickém atelieru v Uherském Hradišti, začala pracovat v dílně Družstva lidové tvorby, v provozovně výroby keramiky v Tupesích. Tady získala technologické a řemeslné zkušenosti a znalosti, které od roku 1999 uplatňuje v samostatné práci při výrobě tradiční dekorační tupeské keramiky. Keramika paní Hartlové je charakterizována jako tradiční slovácká dekorační keramika (majolika) a je vyráběna ručně na hrnčířském kruhu, z hrnčířské hlíny a je ručně zdobená dle tradičních vzorů typických pro oblast Slovácka. Základní glazura je bílá a je dekorována štětci technikou do syrové glazury – užívá se pět základních barevných odstínů – červená, žlutá, modrá, zelená a hnědá nebo černá. Keramika je pálená tzv. na dva ohně, teplota výpalu je 960 – 980 stupňů Celsia.
Jeden z nejstarších záznamů o hrnčířství v Tupesích pochází z konce 16. století, výrobu fajáns sem přinesli Habáni ze Švýcarska, Německa a Itálie. Výrobě keramiky se zde dařilo díky příznivým půdním podmínkám.

Pan Jaroslav Úředníček, který pocházel z napajedelského rodu hrnčířů, navázal v Tupesích na výrobu habánské fajáns. Pan Úředníček původně provozoval v Tupesích obchod a cihelnu, po absolvování keramického kurzu v Hodoníně se však rozhodl pro dráhu keramického hrnčíře. Keramický kurz uspořádal národopisný sběratel František Kretz se svými spolupracovníky, aby pomohl obnovit výrobu majoliky na Slovácku, což se mu v případě Jaroslava Úředníčka podařilo.
Z počátku se panu Úředníčkovi výroba nevedla, glazury si míchal sám, ty však bledly a výrobky se mu rozpadaly. Hledal tedy jiné cesty k úspěchu, studoval v muzejních depozitářích, kde se inspiroval keramikou Habánů - jejich vzory zjemnil a přidal k nim červenou barvu.

V Tupesích, kde se lidé hrnčířstvím živili dlouhá staletí, zdaleka nebyl jediným keramikem. Rozhodně však byl prvním a posledním, který dokázal z mála udělat velkou dílnu vyvážející výrobky do celého světa. Svou dílnu pojmenoval První slovácká keramika Jaroslava Úředníčka a do výroby zapojil celou rodinu. Z dcer udělal malérečky, synové pomáhali při výrobě. Z dětí vynikl hlavně Svatopluk, který se později stal profesorem na umělecké škole - nejprve ve Zlíně a později v Uherském Hradišti. Antonín zase získal titul Mistra umělecké výroby. Výjimečně schopný byl i syn Oldřich, který se od otce v roce 1936 osamostatnil a založil vlastní keramickou dílnu.

Zboží

Celkem: 19 |< << 1 >> >| 1/1 Položek na stránce:

Celkem: 19 |< << 1 >> >| 1/1 Položek na stránce: